Každý svého štěstí strůjce .... Podle mne větší část problémů ale i pocitů štěstí si vytváříme sami svými postoji, volbou toho, co chceme kolem sebe vidět a často nereálnými očekáváními.
Nevidíme Krásu i když je těsně před námi.
Vidíme hlavně nebezpečí a negativní věci kolem sebe.
Trápíme se věcmi, které nemůžeme hned změnit a nebo efektivně ovlivnit.
Štěstí podmiňujeme dořešením minulosti a naplněním budoucnosti.
Bereme si odlišnost jiných osobně, a to jako útok na vlastní osobu nebo jako výzvu k jejich změně.
Neuvědomujeme si, že naše osobní štěstí nemůže způsobovat neštěstí druhému.
Nechráníme si svou identitu, svobodu a hranice a nerespektujeme to u druhých.
Při komunikaci používáme nátlak a manipulaci a tak je zažíváme od ostatních i na sobě.
Přijímáme a děláme činností, které jsou v rozporu s naším svědomím.
Nepřijímáme poznání, že těžkosti jsou normální organickou součástí života a tedy by nám neměly bránit prožívat i štěstí.
Přebíráme cíle a vzory od jiných, i když je to v rozporu s naší cestou a identitou a nedává nám to smysl.
Uměním života a tedy i možností být šťastným, je schopnost využít všech darů a bohatství, které máme k dispozici, rozvinout je a dokázet se z nich radovat. Našim "bohatstvím" může být paradoxně i např. momentální finanční chudoba, nebo jiný na první pohled omezující faktor .... Protože právě tento nám dává i určitý druh jedinečnosti, kdy z nevýhody můžeme udělat výhodu a je naším přirozeným bohatstvím, které máme hned k dispozici ....