MÁM BLBOU NÁLADU...ŽIVOT MI PŘINÁŠÍ POŘÁD NĚJAKÉ TRÁPENÍ ....NEMÁM RÁD LIDI, JSOU ZLÍ

Kdysi před mnoha lety jsem si povídal se dvěmi muži na jednom semináři o tom, že cítíme takovou beznaděj a blbou náladu.... Bádali jsme z čeho ten pocit pochází a přišli jsme na to, že žijeme ve společnosti, kde se dějí věci, se kterými nesouhlasíme a nemůžeme je změnit. Že jsme se narodili do blbé doby, že sem nepatříme ...
Pak jsme se shodli na označení tohoto pocitu a nazvali jsme ho  "EXISTENCIONÁLNÍ SMUTEK"
Po semináři jsem delší dobu o tomto pocitu přemýšlel a říkal jsem si, že toto přeci není možné, aby člověk byl obdarován životem, který mu přináší utrpení a nutí ho nemít rád lidi a život sám....
Za naše nepříjemné pocity si podle mého názoru odpovídáme především sami sobě a to na vědomé ale i nevědomé úrovni. Je na nás, zda se na to, co se kolem nás děje díváme tak, abychom tomu co nejvíce rozuměli a vytěžili z toho maximum pozitivního pro sebe a nebo raději vyhledáváme negativa. Je to otázka především naší volby a rozhodnutí, zda se chceme trápit, případně si najít viníka a sebe jako oběť a nebo vidíme i to pozitivní a nenecháme se otrávit.
Došlo mi také, že  pokud nemáme rádi lidi, tak nemáme rádi ani sami sebe, protože jsem taky lidé. A nemít rád sám sebe je stejně nesmyslné, jako kdyby květina odmítala přijímat vláhu ze země a jen přihlížela tomu, jak usychá....
Věřím tomu, že  Vše co se děje, není v rozporu se zákony univerza a má svůj hluboký smysl. Možná jen naše smysly a vědomí nejsou schopny to vidět a chápat.
MOŽNÁ SMYSLEM TOHO, ŽE SE TRÁPÍME JE TO, ŽE NÁS UNIVERZUM VYZÝVÁ K TOMU, ABYCHOM SE POKUSILI "TO" ZMĚNIT ....
Chceme-li ale něco změnit ve svém okolí, tak nejjednodušší cestou je pokusit se  ZMĚNIT NEJPRVE NĚCO PŘEDEVŠÍM V SOBĚ.
První na řadě je postoj (názor, vzorec), který nám přináší bolest a utrpení, protože je dost možné, že si utrpení vytváříme sami tím, že sami žijeme podle vzorce, KTERÝ PRODUKUJE NEŠTĚSTÍ.
Pokud nám ale to krásné po čem toužíme a co bychom si přáli žít dává hluboký a neotřesitelný smysl, tak se pokusme to začít reálně i žít, ale tak, abychom tím nenutili okolí se nám přizpůsobit, ale abychom jím byli schopni ukazovat onu krásu a radost, kterou v tom vidíme a prožíváme a zároveň si sami i před sebou ověřili, zda tato naše představa je opravdu "životaschopná" a není v rozporu se "zákony univerza". 
Pokud je tento náš vzorec chování opravdu lepší než ten stávající, tak jsem přesvědčen, že se k němu postupně ostatní můžou připojit a pak se stane společným vzorcem chování a bude se nám lépe žít.
Věřím tomu, že jsme se tady a teď neocitli náhodou! Tady a teď je naše příležitost naplnit naše poslání a největší šance naplnit i konkrétním obsahem naší jedinečnost a vlastnosti jako jsou: .... láska, štěstí, pravda a krása .....ale i soucit, respekt a pokora..
Nevzdávejme to a nalézejme smysl svého bytí a nalezneme tak i jeho krásu a budeme žít smysluplněji a radostněji ....