Láska a nenávist nesídlí na společné ose a nejsou si opakem. Láska má stále jen kladnou hodnotu a je jen větší nebo menší ale nikdy nedosáhne nuly. Pokud jsme ve stavu , kdy cítíme velmi málo lásky, tak tím otevíráme prostor ve svém srdci a mysli strachu a naopak. Pokud jsme ve stavu naplnění láskou, tak jsme schopni prožívat lásku bezpodmínečně a šířit ji kolem sebe a jsme i do značné míry odolní proti strachu.
Nenávist zase má jen nízkou a nebo vyšší "zápornou" hodnotu. Začíná neutrálním vztahem a roste až k veliké nenávisti.
NENÁVIST (potřeba pomsty) stejně jako ZLOBA jsou PROJEVEM ZOUFALSTVÍ, kdy se cítíme bezmocní, zatlačeni do kouta, kdy nás něco nebo někdo připravil (často jen domněle) o něco, co je pro nás životně důležité.
Pokud jsme ve stavu nenávisti, tak máme v sobě vysoký destruktivní potenciál, který často šíříme kolem sebe i na osoby, které s příčinou nenávisti nemají nic společného.
Ve výjimečném případě ale může být zdrojem i pozitivní síly, která překoná naši pohodlnost,strach a i přirozený pud sebezáchovy a může být MOMENTÁLNÍ oporou ve spravedlivém OBRANNÉM boji a nebo oním impulzem, kdy se rozhodneme opustit staré, nefunkční a destruktivní vzorce a vykročíme za skutečně pozitivní změnou.
Dlouhodobá zloba a nenávist ale většinou už působí proti možnému pozitivnímu vývoji a nalezení harmonie a míru.
O obecné škodlivosti boje jako formě řešení konfliktů jsem psal již dříve a nebudu to zde znovu opakovat.
Často se ale děje, že tuto destruktivní mentální energii zneužívají manipulátoři k vyprovokování méně vědomých lidí k zlovolnému násilí vůči dalším lidem za účelem prosazení jejich egoistických cílů.
Za nežádoucí projev nenávisti a zloby lze považovat i případ, kdy my sami podlehneme bolesti, smutku a zoufalství a vytvoříme si v mysli domnělého nepřítele (viníka) a nejsme schopni přijmout i svůj podíl odpovědnosti za vzniklou situaci a ani se nepokusíme nenásilnou komunikaci najít smířlivé řešení. Sami sebe přesvědčíme vydráždíme k "spravedlivému boji" přesto, že svědomí a cit nám říká něco jiného. V tomto případě se z nás můžou stát podobní nekonstruktivní agresoři a vstoupíme tím do bludného kruhu boje, kdy možnost mírového řešení je prakticky nemožná.
Příkladem falešného prožívání nenávisti může být rasizmus, náboženská nesnášenlivost a jiné formy nepřiznání práva na rovnoprávnost. V oblasti párových vztahů to může být případ, kdy nenávidíme bývalého milence jen pro to, že nás přestal milovat a tím nás připravil o zdroj naplňování našich emočních a fyzických potřeb.