Tak ve středu jsem zajel na otočku do Svitav na pravidelné bubnování s přáteli. Mezi jednotlivými sériemi odpočíváme a i si trochu povídáme o tom, co zrovna prožíváme. Přiznám se, že často hovořím na téma lásky a míru a poslední dobou je to více než aktuální. Jeden z přítomných bubeníků se zeptal přítomných, jestli můžou tedy nějak lásku definovat, když o ní mluví?
A já jsem si uvědomil, že nejsem schopen nějakou uspokojivou definici za sebe předložit.
Odpověděl jsem, že na to neexistuje exaktní definice a že je láska velmi rozmanitá a mystická, ale že ji můžeme každý nějakým svým způsobem cítit a k jejímu obrazu přibližovat.
A pak jsem si vzpomněl, že jsem už před několika lety v jednu hodinu v noci zverbalizoval svůj silný vnitřní pocit a obraz lásky a vznikla z toho báseň PO-CIT a pak ještě LÁSKA JE DAR a tak jsem obě básně spojil.
A tak jemu a vám ji nabízím v v této podobě. Je možné , že k ní ještě někdy něco přidám.
PO-CIT
Láska teče po schodišti ....
čistí... voní ..... šplouchá ....
Nešlapte po ní ... skloňte se k ní .....
přivoňte a naberte si do dlaní ...
už pouhý dotyk vás promění .....
srdce pohladí a náruč rozevře .....
to srdce hledající, bázlivé a přivřené .....
A dýchejte volněji do plných plic ....
vnímejte mrazení, co chce Vám říct....
je tady a trpělivě čeká
čeká na člověka,
co skloní se k ní
a obejme ji
a přijme ji do svého srdce
a prozáří sebe a prozáří tebe.....
a radostně uvidí v tobě i nebe .....
však uvidí na nebi někdy i noc
ucítí bolest, však není ji moc
vždyť s bolestí přichází často i lék
a bolest pak pomine a zbude jen vděk
nakonec pochopí, že láska má MOC
MOC větší než bolest i NOC