KDY SE ORTODOXNÍ "VÍRA" STÁVÁ „ZBOŽŠTĚNÍM AUTORIT“ A "BRZDOU LEPŠÍHO ŽIVOTA"

Ortodoxní, fanatická, dogmatická a exkluzivní „víra“ často neslouží ke skutečnému blahu členů komunity, ale spíše k postupnému omezování jejich svobody ve prospěch autorit a šiřitelů této víry. V takovém prostředí pak snadno dochází k neoprávněnému (dobrovolnému či vynucenému)  „zbožštění vládnoucí autority“ a k odevzdávání odpovědnosti za vlastní život na někoho jiného.
V takovém případě může dojít k zabrzdění optimálního rozvoje ( neustálé harmonizace dobových pravidel s měnící se přítomností) a stará pravidla se dostanou do rozporu s požadavky měnící se podmínek okolí a stanou se "brzdou" pokroku.
Jedině v případě, kdy je problém pro nás příliš složitý, může být rozumné dočasně svěřit jeho řešení kompetentnější osobě, které osobně důvěřujeme a která nás může zastoupit.
V zásadních otázkách bychom však měli být schopni rozhodovat se svobodně a nést za svá rozhodnutí plnou osobní odpovědnost.
Zdravá "osobní víra" je svobodné rozhodnutí a odvaha něčemu věřit (ne pouze někomu), opřené o vlastní zkušenosti a svědomí a to s vědomím možné dočasnosti a s možností pozdější případné korekce. Zahrnuje to přijetí v dané chvíli nejlepších pravidel, závazků a přijetí osobní odpovědnosti za jejich dodržení.
Pokud by lidé měli vědomou a přiměřenou "víru" v sebe s pochopením a přijetím vlastní omezenosti a omylnosti, stejně jako omezenosti druhých, a dokázali dohlédnout na důsledky svých zásad a následných činů (svých i ostatních) a nést za ně odpovědnost, včetně odvahy tyto zásady změnit, když si to život vyžádá, ubylo by mnoha konfliktů na všech úrovních – včetně válek.