JE LÁSKA NABÍDKOU KE SMĚNĚ A NEBO PŘEDMĚTEM DARU?

Stále zde narážím na stesky lidí kvůli lásce. Není asi náhodou, že neexistuje "exaktní" a jednoznačná definice lásky a je předmětem neustálé pozornosti a ztvárnění ve všech oblastech umění a kultury.
Přemýšlel jsem o tom, proč jsou lidi po tisíciletí sužováni láskou a zároveň jsou jí fascinováni a vědomě nebo podvědomě po ní touží. Asi to máte podobně?
Dovolím si Vám nabídnout svůj určitý pohled na lásku z hlediska toho
- jak láska vzniká ?
- kdo za ni "zodpovídá" ?
- komu je určena ?
- zda na ni máme nárok ?
Napíši vám svůj momentální ( a jsem si vědom, že velmi úzký pohled) na tyto aspekty a zajímal by mne váš osobní názor (nejlépe podložený vlastní zkušeností) na tyto otázky ...
Jsem přesvědčen, že by nás mohlo toto sdílení  obohatit a možná nám přinese i více světla a méně bolesti do našeho života.
Láska se "probouzí" v jedinci na základě osobního silného prožitku a určitého vědomého ale i podvědomého "přednastavení", ale i rozhodnutí, které tento silný a "neobyčejný" stav umožňují.
Omezme se jen na případ, že jde o lásku k jiné osobě.
Tento excitovaný stav vzniká v nás a považuji jej za primárně "osobní" emoci, a proto jej považuji za DAR a to jak pro nás samotné, tak především ve vztahu k milované osobě. To znamená, že VZNIK TÉTO LÁSKY NENÍ PODMÍNĚN LÁSKOU MILOVANÉ OSOBY VŮČI NÁM.
Pokud nás velmi bolí, že není naše láska "opětována" , tak v tom vnímám přítomnost jiného druhu vztahu a to ZÁVISLÉ FORMY PODMÍNĚNÉ "LÁSKY" , kterou nemůžeme dávat jako dar a tak nás často vede ke vzniku " LÁSKY" JAKO OBCHODNÍHO ARTIKLU.
Tento postoj k lásce vede nejprve k podmínce vzájemné lásky a pak i k dalším podmínkám, což zákonitě vede k vzájemné závislosti.  Později, když z jednoho z partnerů láska "vyprchá" a nebo se v očích toho druhého "ZMĚNÍ" , tak spokojenější z partnerů si k nespokojenému vytvoří JEDNOSTRANNOU ZÁVISLOST.
V neposlední ředě v takovéto podobě "lásky" bývá velmi často přítomna ŽÁRLIVOST A POTŘEBA DRUHÉHO VLASTNIT, abychom neztratili zdroj uspokojení své emoční potřeby a dalších.
Asi není nutné vysvětlovat, že takováto podoba lásky se může stát (a velmi často se to i stává) zdrojem utrpení a po rozchodu i příčinou hluboké a dlouhotrvající bolesti. To vede k hlubokému rozčarování a často i k neschopnosti navázat nový vztah.
Co se týče zodpovědnosti za lásku, tak jsem toho názoru, že podmínky vzniku lásky v nás do jisté míry můžeme ovlivnit hlavně my sami,  a tak za to , abychom ji mohli prožívat odpovídáme především sami sobě.  Větší měrou to ovlivňují přijaté vzorce chování především od naší rodiny, které jsou hluboce zakořeněny hlavně v našem podvědomí, a tak je můžeme vůlí ovlivnit velmi málo a jen až po zvědomění.
To samé platí i o osobě , kterou milujeme, která zase za schopnost milovat nás odpovídá zase sama sobě a je ovlivněna svými vzorci.
Na druhou stranu je láska "MYSTÉRIUM" a nelze ji v sobě jednoduše vůlí a jakýmsi "nácvikem" probudit. Dále ji považuji za "ŽIVOUCI ORGANISMUS" , a tak vyžaduje péči pro to, aby mohla "ŽÍT". Tato péče spočívá v tom, jak pečujeme "o vhodné podporující prostředí" uvnitř sebe, které umožňuje vznik lásky, vyživuje ji a umožňuje i její trvání.
Toto samé platí i o milované osobě zase ve vztahu k sobě a následně v podpoře schopnosti prožívat lásku k nám....
POKUD MÁME TO ŠTĚSTÍ A DOKÁŽEME PROŽÍVAT LÁSKU SPOLEČNĚ, tak je tato "společná láska" naším "SPOLEČNÝM DÍTĚTEM" a tak za vytváření podmínek pro její "ŽIVOT" zodpovídáme společně a i by to mělo být naším SPOLEČNÝM ZÁJMEM A PŘEDMĚTEM SPOLEČNÉ PÉČE. 
ZÁVĚREM BYCH CHTĚL UPOZORNIT NA VĚCI, KTERÉ ZÁVAŽNÝM ZPŮSOBEM OVLIVŇUJÍ SCHOPNOST DÁVAT A PŘIJÍMAT LÁSKU A I JEJÍ ŽIVOTASCHOPNOST:
1. JE TO PŘEDEVŠÍM SCHOPNOST ZDRAVÉ SEBELÁSKY
Pokud nemá jeden z partnerů dostatečnou a zdravou sebelásku, tak velmi často JE "ŽEBRÁKEM LÁSKY" A  "SYTÍ SE LÁSKOU" od partnera a automaticky vzniká I emoční ZÁVISLOST na partnerovi A JEHO LÁSCE VŮČI NÁM.
2. ZAMILOVANOST JE LÁSKOU SILNĚ PODPOŘENOU HORMONY a mívá své OMEZENÉ trvání cca od půl roku do dvou let a pak se jakoby ztrácí a měla by se transformovat do hlubší a vědomější podoby lásky, která ale i vyžaduje určitou dostatečnou "KOMPATIBILITU" partnerů a i odstranění nefunkčních vztahových vzorců a případných vztahových traumat.
To ale nelze po druhém vyžadovat , ale především se starat o stav svojí duše, VYTVÁŘET DRUHÉMU PODPORU A SPOLEČNĚ O LÁSKU PEČOVAT (viz výše).
3. Přestože prožívání lásky je považováno u většiny lidí za základní potřebu, tak je LÁSKA "MYSTÉRIEM", který si žije svým vlastním životem a nikdo nám nezaručí, že ji dokážeme právě my automaticky IHNED prožívat.  Ani se neděje automaticky to, že ji  pak probudíme v druhém člověku a on NÁM JI OPĚTUJE. 
Ani SE NEMŮŽEME SPOLÉHAT NA TO, že tato láska časem neztratí své "opodstatnění" a nebo "svou výživu" a nezanikne, i když ji podle svého přesvědčení věnujeme dostatečnou pozornost.