Sdílet s někým opravdovou intimitu v dnešní době není vůbec snadné, ale všichni po ní vědomě či nevědomě toužíme a cítíme jak je pro nás důležitá a bojíme se i o ni přijít. Intimita je podle mne o možnosti bez bázně a hany se svobodně odhalit od hlavy až k patě a to ne jenom ve své tělesné nahotě (což nám už většinou nečiní takové problémy), ale především ve svých niterních tužbách, potřebách, myšlenkách a pocitech vyvěrajících až ze samých hlubin naší jedinečné duše. Sdílení intimity nám i poskytuje živoucí zrcadlo a stává se pro oba tím nejsilnějším seminářem osobního rozvoje, ve kterém můžeme poznávat sami sebe a i se zbavovat zbytečných pocitů méněcennosti, předsudků, nepotřebných vzorců a odhalených traumat.
Problém je v tom, že většina z nás žije v dnešní době v paradigmatu strachu a bojíme se, abychom svou "přílišnou" otevřeností nezranili partnera a nebo neublížili sami sobě. Z toho důvodu často k opravdovému prožití hluboké intimity dochází pomalu a někdy k němu u partnerů nedojde ani po mnoha letech. Nebojme se otevřít tomu druhému a využít tak tuto šanci. Vždyť člověk, se kterým se přitáhneme, ne náhodou k nám cítí lásku a nebo silnou přitažlivost a je nám nabízen univerzem právě i k tomuto účelu. Naše vzájemná autenticita je i nutná k tomu, abychom včas (ještě před založením rodiny) zjistili vzájemnou kompatibilitu a schopnost překonat nástrahy, které nás ve společném životě přirozeně čekají. Věřte tomu, že vaše odhalené a často domnělé "nedostatky" v počátcích vztahu jsou druhým přijímány snadněji a vedou k rychlejší harmonizaci nás samotných i vzájemné. Je možné, že odhalené nekompatibility ale mohou být natolik závažné, že neumožňují naše dlouhotrvající spolužití. Ale i v tomto případě není důvod truchlit, ale poděkovat si navzájem za setkání a pomoc při sebepoznání a růstu. Pozdější odhalení už přijímáme daleko hůře a i máme tendenci druhého obviňovat z klamání a nebo změny chování a jsme i svázáni péčí o děti a živobytí a případný rozchod (pokud se nám nepodaří ustát vzniklé problémy) vnímáme bolestivě a často si i vytváříme nové falešné předsudky vůči partnerství a druhému pohlaví.
Každý partner, který si nás přitáhne, je tím pravým, ale nemusí být tím posledním. Velmi často je jen oním intimním terapeutem a tato terapie je pro nás natolik těžká, že ji neuneseme a rozcházíme se. Pokud se nám podaří tuto terapii pochopit a změnit své postoje, jsme připraveni vstoupit a prožívat následné vztahy svobodněji, jasněji a radostněji.
Každý partner, který si nás přitáhne, je tím pravým, ale nemusí být tím posledním. Velmi často je jen oním intimním terapeutem a tato terapie je pro nás natolik těžká, že ji neuneseme a rozcházíme se. Pokud se nám podaří tuto terapii pochopit a změnit své postoje, jsme připraveni vstoupit a prožívat následné vztahy svobodněji, jasněji a radostněji.