Myslím si, že smysl existence každého je dán jeho jedinečností.
Tím koktejlem toho , co bylo před námi - zkušeností předchozích generací , která se do nás dostala nejen prostřednictvím genů ale i prostřednictvím nahromaděné duchovní energie.
Zbývá nám "maličkost"
- Objevit , kdo vlastně jsme? Čím jsme jiní než ti ostatní, co dokážeme jenom my a nikdo jiný. Co nám jde lehce a jiným to připadá nepochopitelné.
- Vyrovnat se s tím, co nám bylo dáno a naučit se s tím žít a mít to v sobě rád.
- Rozvíjet to , těšit se z toho a nabídnout to ostatním
- Zároveň být v souladu s podporem života svého ostatních i přírody.
Nesnažme se být jako někdo jiný - nikdy se nám to nemůže podařit a stratíme tím možnost být sami sebou a obohatit ostatní o svou jedinečnost a rozšířit tak duchovní energii a naplnit tak i maximálně své poslání. Dopřejme tuto možnost ale i ostatním a smiřme se s tím, že nenaplňují naše představy a očekávání - jsou jiní a mají před sebou svoji cestu ....
Obdobně to podle mne platí i ve společenství zvířat, rostlin a "neživých" věcí. I takový kámen například má svou jedinečnost ve svém časoprostorovém umístění a ve svých jedinečných vlastnostech. Pokud je jeho existence vhodně začleněna do okolního světa, tak svou existencí "SLOUŽÍ" okolí - živým i neživým jedincům a je naplněno "užitečně" jeho "poslání". Pokud je nevhodně časoprostorově umístěna, tak se může dostat do neharmonického stavu se svým okolím a pokud se dlouhodobě dostane i do rozporu s přírodními zákony a její "aktivita" je v rozporu s nimi, tak ji příroda vyhodnotí jako neužitečnou a postupně zaniká. Naopak vše co se ukáže jako v souladu s přírodními zákony a podporuje harmonii univerza, tak má právo předávat svou jedinečnost do informačního pole tím i ovlivňovat další děje a stát se součástí přírody.
My lidé máme dar vědomí a tím i moc produkty přírody i naše umělé výtvory časoprostorově umisťovat a zároveň uměle přetvářet. "Příroda" díky svým časem prověřeným zákonitostem dává svým "dětem" přirozené místo a čas a věřím, že i ten nejpřirozenější smysl. My můžeme díky daru vědomí se snažit tento smysl s pokorou pochopit a užitečnost opatrně rozšířit, ale lidským nedokonalým zásahem můžeme i hodně pokazit ....Při velikém rozporu s přírodou se nás příroda "zbaví" jako všeho, co nepodporuje její další fungování v souladu s jejími zákony.
Je na místě abychom dar vědomí používali navýsost odpovědně ve stavu nejvyšší bdělosti, pokory a lásky..
Neocitli jsme se tady a teď náhodou! Tady a teď je naše příležitost naplnit naše poslání a největší šance naplnit i konkrétním obsahem pojmy jako je láska, štěstí, pravda a krása .....ale i soucit, respekt a pokora...Něco pro inspiraci...https://www.youtube.com/watch?v=RoNg_jrRBDI