Podle mne duchovní rozměr mají všichni lide, akorát někteří ho vnímají vědomě a jiní podvědomě. Každý člověk cítí, že pouhý rozum mu pro život nestačí a že je něco, co nás přesahuje , akorát si ještě nedovolí toto vědomě přijmout do svého života. Všichni potřebujeme něčemu věřit. Víra je základní opěrný nástroj pro náš život a pro každého .... I ateista je věřící, který věří tomu, že bůh neexistuje a pouze "racionální" člověk zase věří v " kult vědy" jako všemocný a jediný nástroj poznání .... LÁSKA a INTUICE je jeden z největších darů univerza.... Prosím, nenechme válcovat své srdce rozumem....Srdce a z něho pramenící láska jsou první, které nám napoví, co se opravdu s námi děje a poslední, které nám můžou pomoci se správně rozhodnout, když nám rozum velí dělat věci, které nám neprospívají. Srdce nám dává zprávu přes naše pocity a emoce a hlavně přes pocit dojetí , mrazení, neklidu, pocit v těle ... svírá se nám srdce... pocity v oblasti žaludku... Hlava vysvětluje, kontroluje a zdůvodňuje ... omlouvá, vytváří domněnky a předsudky. Podle mne je Srdce hlavním zdrojem a primárním generátorem pro život a mysl-rozum je kontrolní, analytický, syntetický a výkonný orgán pro cestu k realizaci našich pocitů a našich snů a vizí ...
Zamilování je také dar od boha pro lepší přežití naší populace... Velmi často se během zamilovanosti počalo dítě a život může pokračovat a toto dítě i pomůže oběma partnerům pak lépe překonat obtíže rozdílnosti obou povah a zvyšuje šanci trvanlivosti společné cesty..
Ale pokud nás někdo přitáhne , tak to není náhoda a pokud je nekompatibilní pro dlouhodobé soužití, tak nás má něčemu naučit a posunout nás dál a více k sobě.. Toto školení bývá často bolestivé a stále se nám vrací až do okamžiku přijetí poznání a to až do svého srdce .
SEBEPŘIJETÍ a schopnost zdravé sebelásky je základ pro zdravou lásku i k druhému. Souhlasím s biblickým "Miluj bližního svého, jako sebe samého" .... Ten, kdo nemůže mít rád ostatní lidi, vlastně nemá rád ani sám sebe a život se pro něj stává utrpením... Zamysleme se nad tím, jaký metr používáme na okolí a jaký na sebe? Pokud používáme jiný, tak by asi bylo dobré se zamyslet nad vztahem k sobě ... k svému sebepřijetí a sebelásce a zda i naše očekávání dovnitř i ven je možné naplnit a jsou opravdu v souladu se zákony univerza?