Podle mne je Láska mysterium ... Objeví se a nevíme proč a vymizí a nemusíme vědět proč ..Všechno máme, co jsme si vysnili a necítíme ji a máme minimum a cítíme ji až do morku kostí ... . Nelze ji vyžadovat, směňovat a svazovat a pokud dlouhodobě sídlí v prostředí, které ji dusí, tak časem zeslábne a odejde z našeho vnímání ....A šťastné a funkční partnerství? ... To je malý zázrak, ale i díky určité zralosti a připravenosti a i díky veliké pozdější práci na sobě podpořené pokorou, trpělivostí, respektem, nadějí, vírou a odpuštěním a když se k tomu přidá ještě "opravdová láska", kterou cítíme, tak to jde mnohem snadněji ....a může nám to vydržet mnohem déle...a máme důvod k radosti a vděčnosti .... Bohužel ale to, co si lidi většinou v dnešní době představují, že je láska, bych spíš označil za ... závislost, symbiózu, soužití, partnerství, spolupráce, koexistence, přátelství ..... a má to určitě svou hodnotu, ale nelze to automaticky s LÁSKOU spojovat ....
Spousta oblastí života vyžaduje férové jednání a harmonii v dávání a přijímání, ale v oblasti lásky je to dost nešťastné na ni takto nahlížet a poměřovat ... Lásku to degraduje na výměnný obchod a pak není darem ve svobodě .....Partnerství má atributy společného projektu a smlouvy a je možné i na něj takto nahlížet , ale láska stojí jakoby mimo a je mystériem a zdrojem ( pokud je přítomna), z kterého můžeme ale nemusíme v partnerství čerpat. Ale i ona potřebuje žít ve vhodném lásku podporujícím prostředí, aby s námi zůstala a neodešla někam jinam...a i férovost tam patří ... Ale opravdu ve vztahu je dobré pečovat hlavně o svou lásku k druhému a vytvářet pro ní hlavně podmínky u sebe abychom ji mohli prožívat a pak vytvářet i podmínky pro druhého, aby i jeho láska mohla v našem vztahu žít ...