CHCEME ŽÍT SVOBODNĚ , RADOSTNĚ A V LÁSCE A MÍRU? - ZAČNĚME U SEBE

Můžu se cítit svobodně , pokud mám možnost volit dlouhodobě a dobrovolně své činy tak, aby mi  to přinášelo radost, naplnění  a dávalo mi to smysl.
Pokud se mi i daří  nebýt v rozporu se "zákony univerza", nemá univerzum "potřebu mi v tom bránit".
Každý čin, který omezujícím způsobem zasahuje do svobody jiného, přináší časem zásah i do mé svobody, protože každý svou svobodu přirozeně ochraňuje.
Pokud dlouhodobě "násilně" zasahujeme do harmonie/svobody okolí, dříve nebo později nám nejprve okolí poskytne negativní zpětnou vazbu, na kterou můžeme reagovat korekcí svého jednání. Pokud tak neučiníme, tak se nám vrátí silnější reakce, která může přerůst až k ohrožení naší existence.
Tato situace zase nutí nás se "bránit " takovému "útoku".
Výsledkem soužití takovýchto jedinců (ale i skupin) nerespektujicích svobodu druhého, je neustálý boj "o moc" a  investovani do robustních stále se zvětšujících "obranných systému".
Tyto mechanizmy dlouhodobě vedou k neustálým opakujícím  se bojům  a vytvoření "bludného kruhu násilí", který pak společnost udržuje v neustálém napětí, ve strachu a vyčerpávání zdrojů na obranu.
Díky tomuto zacyklení se život stává více bojem o moc, utrpením a stresem než radostným plynutim v lásce a míru.
Chceme takto "přežívat" a být stále uvnitř tohoto bludného kruhu?
Šlo by to změnit?
Pokud si myslíte , že ano, tak bez nás se to nezmění a navíc svou pasivitou se vlastně stáváme "spolutvůrci" stávajícího stavu.
Jsem přesvědčen , že každý jednotlivý člověk je důležitým tvůrcem svého ale i okolního života.
Bez míru a lásky v sobě jej těžko zažijeme i ve svém okolí.