BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA- MÝTUS NEBO MOŽNÁ CESTA ?

Co ji charakterizuje:
- milovat ne proto, co za to dostanu, ale protože milovat někoho je pro nás samo o sobě velikým darem
- neznamená to být slepým, ale znamená to vidět krásu i stíny a přesto dokázat milovat
- vyžaduje zapomenout na zranění z minulosti a s odvahou se odevzdat možné další zranitelnosti
- dávám důvěru tomu , koho miluji, i když ho neznám, a může ji zneužít
- netrvám na podmínce reciprocity( Já ti dám lásku, když ty ji dáš mně).
- Neočekávám dopředu vlastnosti milovaného, které mi teprve dovolí jej milovat (bez očekávání).
-  Nezamiluji se do dokonalé představy o druhém, ale dokážu milovat reálného nedokonalého člověka
- mým hlavním přáním je naplnit milovaného štěstím nezávisle na naplnění vlastního štěstí
- při takové lásce ale nezapomínám se stejně vztahovat i k sobě. S respektem, svobodně a pravdivě, abych zjistil zda tak milovat vůbec dokážu.
Nejblíže dokáže prožívat bezpodmínečnou lásku Máma (osoba vykonávající mateřskou péči). Matka je s dětmi velmi propojena díky silnému "mateřskému instinktu" ( těhotenství, obětavá péče v kojeneckém věku, plná závislost dítěte na péči okolí). Díky tomuto blízkému propojení se jakoby ego pečující osoby oslabí a propojí s potřebami a bezpečím dítěte, a tak tato obětavá péče je vnímána jako " péče o sebe sama" (matka a dítě se stávají "jedinou bytostí").
Další ochutnávku bezpodmínečné lásky člověk zažívá v období zamilovanosti, kdy nic není problém a vše se odpouští a pevně věříme v  dobro toho druhého a i v snadnou nápravu pripadných nedostatků díky "mocné síle lásky".
Díky silné "intoxikaci hormony lásky" se na čas oslabuje ego, kritické myšlení a potřeba posuzování "má dáti - dal".  Tato pomoc od mocné přírody ale není nekonečná.
Nakonec forma "dávající" lásky se pomalu vytrací a přechází v různé formy "podmíněné lásky".
........
Pak spadnou všechny růžové pásky
po cestě života půjdeme bosí.
Pak každičký den bude maturitou lásky
a láska odhalí, kdo v srdci ji nosí ......
V partnerském vztahu nám bezpodmínečná láska slouží většinou jen jako "maják" pro hledání opravdové "vědomé lásky".
Během tohoto období se snažíme stále k tomuto ideálu lásky přiblížit, protože jsem již v minulosti ochutnali její blahodárnost a sílu.
Jak bychom si všichni přáli, aby nás ostatní brali bez posuzování takové, jací jsme a navíc nás takové i milovali. 
Bezpodmínečnou formu lásky můžeme vědomě prožívat , ale jen pokud ji integrujeme do sebe na základě vysokého vědomí, transformace starých nefunkčních vztahových vzorců a po vyrovnání se s případnými traumaty.
Pak  jsme ji sami schopni autenticky dávat i přijímat. Základem pro opravdu vědomé prožívání bezpodmínečné lásky je schopnost takto se vztahovat především k sobě samému - mít silnou a svobodně zdravou "sebelásku"(integrovat a milovat i svoje stíny).